Už dnes se můžete těšit na premiéru českého filmu Zbožňovaný. Oblíbený pediatr Zdeněk v podání Jiřího Bartošky odchází do důchodu. Nejvíce se však těší manželka Olga v podání Zuzany Kronerové, ta má jasnou představu, jak o něj bude pečovat, ale to vše má malý háče... Pan doktor má malé velké tajemství, už téměř 40 let udržuje milenecký poměr s ortopedkou Danou, kterou ztvárňuje Ivana Chýlková, a tak není divu, že se oblíbený lékař, co by důchodce, ještě pěkně zapotí. Jak se spolupracovalo Ivaně Chýlkové s Petrem Kolečkem a jak se cítila v roli věčné milenky, druhé neoficiální manželky?
Co jste říkala na scénář Petra Kolečka, zalíbil se vám hned?
Mně se hrozně líbil ten námět, který sice od doby, co jsem ho četla, prodělal po různých debatách ještě poměrně dost změn, ale myslím, že k lepšímu.
Dokonce jste prý měli i čtené zkoušky!
Ono záleží taky na tom, jaké máte obsazení. Když v tom hraje 30 lidí, tak je to problém, tady je to ale takové komornější, domluvit schůzku lidí, kteří v tom účinkují, bylo snazší. Ale je to vždycky lepší, když se setkají herci ještě před tím, než se začne točit.
Jaký byl Petr Kolečko režisér?
Výborný. Měl výhodu, že byl zároveň autorem, takže nemusel brát ohled na autora scénáře. Byl hrozně pružný a věděl, co chce.
Tématem filmu je nevěra, dokážete si představit, že někdo dokáže 40 let tolerovat nevěru?
Tolerovat? Já si dokážu představit ledasco, ale nevím, jestli bych se toho chtěla účastnit. Nebo vím, že bych se toho nechtěla účastnit, ale představit si to dovedu.
Měla jste nebo máte vy sama v životě někoho, koho zbožňujete?
Ano, naštěstí s ním žiju. Můj zbožňovaný žije se mnou.
Jaká byla spolupráce s Jiřím Bartoškou?
Vzhledem k tomu, že jsme spolu nehráli poprvé, jsem věděla, do čeho jdu. Točili jsme spolu nějaké věci pro televizi, film Vášnivý polibek… S ním je vždycky hezkej čas.
Jak vnímáte to, že si některé děti svoje rodiče příliš idealizují?
Já myslím, že by člověk měl mít nějaké ideály a to odlupování z těch ideálů si musí děti dělat samy. A ne, že mu někdo dospělý říká, dívej se na to takhle. Člověk si během svého života tvoří názor sám.
