V českých nemocnicích zůstává část pacientů déle, než je skutečně nutné. Ne proto, že by potřebovali nepřetržitý dohled lékaře nebo nemocniční technologie, ale kvůli pravidelnému převazu, kontrole rány, aplikaci injekcí či jinému odbornému výkonu. Tyto úkony však může u stabilizovaného pacienta bezpečně zajistit kvalifikovaná sestra přímo doma. A rozdíl v nákladech je výrazný.
Podle kalkulace Ústavu zdravotnických informací a statistiky vychází jeden ošetřovací den v nemocnici přibližně na 3 500 korun. Zdravotní pojišťovny za něj hradí lehce přes tři tisíce. Základní návštěva domácí sestry má hodnotu 311 bodů, což při bodu 0,98 koruny odpovídá zhruba 305 korunám. Po započtení dopravy, materiálu a případných dalších výkonů se celková cena domácí péče pohybuje orientačně mezi 400 a 1 000 korunami denně. Úspora tak může dosáhnout 2 500 až 3 100 korun za den.
„Nemocniční lůžko je nejdražším místem, kde lze pacientovi poskytovat péči. Je to zcela oprávněné, pokud člověk potřebuje nepřetržitý dohled, diagnostiku nebo akutní zásah. Jestliže však na oddělení zůstává jen kvůli jednomu převazu, injekci nebo krátké kontrole denně, využíváme nejdražší část zdravotního systému na výkon, který může sestra bezpečně provést doma,“ říká Marek Brosche, konzultant v oblasti zdravotnictví.
Moderní operační metody a jednodenní chirurgie postupně zkracují dobu, kterou pacienti tráví v nemocnicích. Mnoho zákroků už nevyžaduje několikadenní hospitalizaci. Léčba však odchodem z oddělení nekončí. Pacient může potřebovat převazy, kontrolu hojení, odběry, aplikaci léků, péči o stomii či katétr nebo sledování základních zdravotních ukazatelů. Pokud je jeho stav stabilizovaný, může tyto výkony zajistit domácí zdravotní péče, která je odbornou službou indikovanou lékařem a hrazenou zdravotní pojišťovnou.
Skutečný ekonomický efekt se však projeví pouze tehdy, pokud nemocnice systematicky zkrátí zbytečně dlouhé pobyty a uvolněná lůžka využije pro pacienty, kteří akutní hospitalizaci skutečně potřebují. Část nákladů nemocnice je totiž fixní a nezmizí okamžikem, kdy jeden pacient odejde domů.
Klíčové jsou první dny po propuštění. Pokud pacient odejde bez zajištěné návazné péče a jeho stav se zhorší, může skončit na pohotovosti nebo být znovu přijat do nemocnice. Úspora se tím rychle vytratí. Nemocnice by proto měla ještě před propuštěním předat domácí agentuře potřebnou dokumentaci, určit rozsah a četnost návštěv a zajistit kontakt pro případ komplikací. Pacient i jeho rodina musí vědět, kdy sestra přijde, co bude kontrolovat a na koho se obrátit při bolesti, krvácení, horečce nebo jiném zhoršení stavu.
Domácí zdravotní péče může navazovat na jednodenní chirurgii, ortopedické, cévní, gynekologické nebo břišní operace. Uplatnění nachází také u chronických ran, diabetu, stomií, katétrů, parenterální léčby nebo pacientů se sníženou pohyblivostí. Vždy však musí rozhodnout lékař podle zdravotního stavu konkrétního člověka.
Výrazný rozdíl ukazují i starší české kalkulace domácí umělé plicní ventilace. Ty porovnávaly přibližně 10 068 korun za den hospitalizace ventilovaného pacienta s částkou kolem 387 korun denně za pronájem domácí techniky. Přímé srovnání je neúplné, protože samotná cena přístroje nezahrnuje odbornou péči ani práci rodiny, přesto ukazuje, jak velký rozdíl může vzniknout u dlouhodobě stabilizovaných pacientů.
Pro pacienta znamená návrat domů větší soukromí, klidnější prostředí a rychlejší návrat k běžnému režimu. U seniorů může omezit také zmatenost vyvolanou pobytem v neznámém prostředí. Domácí péče současně snižuje zatížení nemocničního personálu a pomáhá uvolňovat kapacity v době, kdy zdravotnictví čelí stárnutí populace i nedostatku pracovníků.
„Cílem není propouštět lidi dříve za každou cenu. Musíme rozlišit pacienta, který nemocnici skutečně potřebuje, a člověka, který v ní zůstává jen proto, že systém nedokázal včas zajistit návaznou službu. Domácí péče se musí stát přirozeným pokračováním hospitalizace, se sdílenými informacemi, jasnou odpovědností a možností rychlé konzultace. Potom přináší úsporu, větší komfort i bezpečnější využití nemocničních kapacit,“ uzavírá Marek Brosche.
